Od roku 2020 využíváme pro práci s dětmi pohádkové divadélko Kamishibai – POHÁDKOVÝ KUFŘÍK. Jeho původ je v Japonsku. Je to jednoduché dřevěné kufříkové divadlo s příběhovými obrázky formátu A3. Jak funguje, se můžete podívat zde, kde jej představuje jeho propagátorka Eva Svobodová z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity:
Jak jsme si do knihovny pořídili divadélko Kamishibai
S dětmi v knihovně pracuji moc ráda. Ty nejmenší se většinou nestydí, obratem reagují a člověk na nich hned odhalí, zda není nudný a v jaké míře je srozumitelný. Samozřejmě jsem si za ty roky všimla, že děti je potřeba integrovat do programu ideálně ve formě 2D, a to minimálně! Větší machři samozřejmě zvolí stupeň od 3D výše. Pouhé čtení příběhu či pohádky vydrží a vstřebá totiž jen málokdo, o nás dospělých, roztěkaných rychlým světem a jeho děním, nemluvě. Občas jsem pro menší děti do vyprávění příběhu zapojila maňásky, barbíny, plyšáky… Bylo to samozřejmě lepší než jen čekat, že celá třída školky, nebo děti předškolkového věku s maminkami, vydrží sedět a tiše poslouchat. U těch nejmenších pak pohádka bohužel někdy skončila v momentě, kdy nejodvážnější posluchač vstal, došel k podiu a ukořistil hlavního hrdinu. Samozřejmě ho vrátit zpět nechtěl, ani po domluvě maminky či paní učitelky. Vypravěč (tedy já) se tak dostal do slepé uličky a musel příběh nečekaně uzavřít, pokud nechtěl rozvinout větší drama, kdy by vše skončilo pláčem nového bývalého majitele klíčové postavy vyprávěného příběhu-po odebrání ukořistěné postavy a jejího násilného vrácení na scénu. Ti větší by se dali motivovat novou rolí loutkovodiče, ale to je možné až od určitého věku dotyčného, a ještě někdy s nejistým výsledkem.
Na poradě profesionálních knihoven okresu Hradec Králové probíráme vždy různé důležité tabulky, programy, vize, koncepce, projekty, nápady. Stejně, jako ty děti, když vidíme něco 2D, hned nás to zaujme víc, to je důkaz jasného didaktického dopadu. Nadchlo mě právě tedy jednoduché dřevěné divadélko kamishibai, které nám zde představila paní metodička Kateřina Hubertová z Knihovny města Hradce Králové. Abychom správně pochopily (ano, byly jsme tam samé ženy-knihovnice) fungování divadélka kamishibai, zahrála nám rovnou pohádku. A my, maminky, babičky, ženy zkušené životem domácím i knihovnickým, jsme na konci nadšeně zatleskaly a dožadovaly se přídavku: „ještě Perníkovou chaloupku nebo Karkulku!!!“.
Divadélko kamishibai má japonský původ. Je to vlastně kufříkové divadlo, obrázek ohraničený dřevěným rámečkem, kdy dvířka kufříku tvoří oponu i stojan. V rámu se se mění ilustrace a mohou se přidat i papírové loutky na špejli. Divadélko funguje tak, že otevřete kufřík, ze kterého se stane divadelní jeviště. Postupně vytahujete obrázky, tím měníte scénu a příběh se tak postupně odehrává. Diváci sledují příběh na obrázcích, vypravěč zezadu vidí zmenšeninu obrázku pro diváky a může využít ke čtení psaný text příběhu, doplněný otázkami pro publikum. Například typu: „Báli byste se v lese, kdybyste se ztratili? Pokud ano, čeho byste se báli?“, a podobně.
V české verzi se dá divadélko aktuálně objednat v internetovém obchodě, například zde: https://www.infracek.cz/pohadkovy-kufrik-samostatny. Tato verze obsahuje dřevěný kufřík a ilustrace ve formátu A3 s příběhy Červená Karkulka, Budulínek, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, příběh Noemovy Archy a Vánoční příběh. Není pravda, sice takhle v celku úplně nejlevnější, ale zase je zcela pochopitelné, že výroba i příprava obrázků pohádek a průvodních textů dala autorům velkou práci. Je možné koupit i jen samostatný kufřík a pohádky pořizovat postupně, či si herní scénu doplnit vlastními příběhy.
Kufřík jsem zatím, s ohledem na současnou možnou situaci, využila dvakrát. Jednou pro druháky z Masarykovy jubilejní základní školy v Černilově, kdy jsme si přehráli příběh Noemovy archy. Naše knihovna má v dětském oddělení na zdi a ve znaku duhu a ta je v příběhu archy důležitá, tak se nám to hezky tematicky propojilo. Druháci, včetně paní učitelky Jitky, byli ztvárněním příběhu v kamishibai nadšení. Nejvíce mě potěšilo, když jsem se jich zeptala, koho by si vzali s sebou na archu. Jako první je napadli samozřejmě maminky a tatínkové a sourozenci, ale hned vzápětí volali, že prý paní učitelku, aby je měl kdo učit! Tak to je pro paní učitelku velké ocenění její práce!
Podruhé jsme vyzkoušeli divadélko s nejmenšími diváky, s dětmi z černilovského Klubu maminek Dvoreček. Jsou to předškolkové děti, mnohé ještě neumí mluvit, ba pořádně chodit. Někteří jsou v rámci projektu Bookstart našimi nejmenšími čtenáři a návštěvníky, takže je pro ně knihovna známým prostředím. Zkusili jsme spolu kufříkovou pohádku O Budulínkovi. Musela jsem ji hooodně zkrátit a zjednodušit, loutka Budulínka hned zmizela kdesi v publiku ve výši do půl metru nad zemí… ale i když to občas vypadalo, že poslouchají jen maminky, snad tenhle první kontakt s Budulínkem a divadlem, v divácích nějakou stopu zanechal.
Divadlo kamishibai je do knihovny (ale určitě i do školy či domů) skvělou pomůckou a možností, jak se ponořit do příběhu či pohádky. Moc děkujeme za jeho představení, a že tak mohlo doputovat z dalekého Japonska až do východočeského Černilova. Moc se těším na všechny další cesty do pohádek i do dalších příběhů a situací s ním a jeho diváky či herci. Větší děti půjde totiž určitě zapojit i do této role.
Jana Žárská, Místní knihovna v Černilově
