Domácí úkol z roku 1931, který krásně propojuje připomínku vzniku naší republiky a výročí Bitvy na Bílé hoře. Do Kroniky IV. třídy B Masarykovy jubilejní základní školy v Černilově zapsala žákyně Libuše Šulcová 10. listopadu 1931:
„Co vyprávěla Bílá hora
Na hradě král Bedřich hlučné hody dáváa na Bílé hořesvoboda skonává,skonává a hasne…
Milé děti! Dnes budu vám vyprávěti smutnou, ale pravdivou, pohádku. Ačkoliv jsem malou planinou, každý musí s hrůzou vysloviti moje jméno. Na mém temeni stojí malý letohrádek Hvězda a kolem něho za vysokou zdí krčí se stromy obory. Bývalo zde vždy ticho, jen zpěv ptáků poněkud obveseloval kraj.
Jednoho dne, bylo to 8.listopadu roku 1620, postavila se na mém pahorku dvě vojska. České vojsko a císařské proti němu. K polednímu rozpoutal se krutý boj. Chvěla jsem se pod kopyty koní a půda má se nasakovala krví zraněných vojínů. Čechové nepřipraveni k boji utíkali z bojiště a jen pluk statečných, udatných Moravanů se svým vůdcem hrabětem Šlikem, hájili náš český národ. Raději padli, než by dopustili, aby českému národu vládli Habsburkové. Po dvou hodinách byla bitva prohrána. Král český, Bedřich Falcký, který po ten čas na hradě hodoval, zrádně Prahu opustil. Národ český byl poroben a zlé časy mu nastaly. Habsburkové nastoupili na trůn a brali lidu českému řeč i náboženství. Tři sta let tyranské vlády přelétlo nad mým temenem. Konečně přišlo vysvobození. To přinesl tatíček Masaryk a jeho věrní druhové, legionáři. Proto, děti, važme si své české řeči, milujme svou vlast a tatíčka Masaryka“.
Dne 10. listopadu 1931 zapsala Libuše Šulcová